Nevěřícný osud

29. května 2009 v 16:42 | Sarah |  Povídky- jednorázové
Nevěřícný osud



Děj: Twilight - vlastní povídka
Pairing: Jacob Black/ Evelyn Parker - OC


Ztemnělým, večerním lesem, který vypadal, na pohled bezpečně se ozvalo dlouhé a protáhlé zavití. Na malinkou mýtinu, jež prozrazovala, přítomnost dvou sobě znepřátelených tvorů dopadl, tenký měsíční paprsek, jež, odkryl jejich identity. Velikého rudohnědého vlka a mladou zhruba dvacetiletou ženu, které bylo mnohem více let než na kolik, vypadala.
Vlk se najednou přikrčil a chystal se skočit. Žena napodobila jeho pohyb, jenže místo útoku se otočila a rozeběhla se pryč do jeskyně, která se nacházela v hloubi lesa a celá dlouhá léta byla jejím domovem. Vlk ji nesledoval. Zůstal na mýtině, jenže o okamžik později tam nebyl vlk, ale sedmnáctiletý mladík, jehož oči byly komicky a zároveň nevěřícně vykulené. Otisk, jež mizel pokud vlkodlaci našly svou partnerku necítil.
Zmizel. Jak nahlas tak, i v duchu začal, nadávat. Nadával na onu ženu - upírku. To ona se totiž měla podle otisku stát jeho partnerkou. Ještě několikrát hlasitě zanadával a pak se ji vydal hledat podle její pachové stopy. Po půlhodině běhu dorazil k jeskyni, kde pachová stopa končila. Ztěžka polknul, když jeho tělem proběhlo chvění. Snažil se ovládnout a vyčkával, až vyjde ven z jeskyně. Vyšla. Potichu a pomalu. Jakmile ji spatřil, napadlo ho, zda se jeho srdce nezastavilo nad její krásou. Šedo-modré oči jako obloha před bouřkou pozorovali všechny jeho pohyby zpod černého, klenutého obočí a její vlasy stejné barvy byli udělané do umného drdolu, jen pár pramenů volně splývalo po jejích zádech a volně po tvářích. Chvění v ten okamžik odeznělo. Připadalo mu, že nevydá ani hlásku. Nadechl se, aby promluvil, jenže ona byla rychlejší.
"Kdo jsi? Co zde pohledáváš?"
Její hlas ho upoutal. Zdálo se mu, že mluví s jistou tajemností a elegancí. Připadal si jako ve snu. Jenže tohle nebyl sen, ale holá skutečnost.
Zdráhal se odpovědět. Měl strach, co by jeho odpověď mohla způsobit.
Nakonec, ale navlhčil své rty a promluvil.
"Jmenuji se Jacob Black a ty? Jaké je tvé jméno?"

Otázal se, v duchu nadávajíc proč se jeho partnerkou musí stát upírka.
"Jmenuji se Evelyn Parkerová. Ty jsi ten vlk, který na mě chtěl zaútočit tam na mýtině?"
Jacob ztuhl a snažil se nevnímat kapičky potu, které mu začali stékat po těle. "Ano byl jsem ten vlk."
Čekal na její odpověď, jenže nic neřekla. Rozhodl se a pokračoval.
"Jenže v okamžiku kdy jsem se proměnil, otisk, který značí, zda najdeme, svou partnerku jsem necítil, proto jsem přišel, za svou upíří partnerkou," dopověděl a očekával její reakci.
V tu chvíli ztuhla, nevěřila jeho slovům, neměla záruku, a proto se zeptala:
"To je šílené, proč bych měla věřit slovům vlkodlaka, jakou mám záruku, že to není past?"
Jacob v jejím hlase slyšel strach, jenže i něco co nedokázal rozpoznat. Snad důvěru nebo náklonnost. Rozhodně to nebyla hrozba.
"Věříš mi?"
"Prosím?," odvětila, jenže ho slyšela velice dobře.
Neodpověděl. Místo toho udělal směrem k ní několik kroků a jakmile před ní stál, natáhl svou horkou ruku a dotkl se její chladné a zároveň ledově bledé a krásné tváře. Oběma v ten okamžik projelo celým tělem mrazení a i přestože věděli, že se mají správně obávat trestu - každý od své smečky - věděli, že k sobě patří a rozdělí je pouze a jedině smrt.
Navždy.


Autorská práva na tuto povídku patří Stephenii Meyerové. Tato povídka nebyla napsána za účelem zisku. Psáno před FF Tajemství krve, na jejíž epilog volně navazuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tara Tara | Web | 29. května 2009 v 20:04 | Reagovat

juj opravdu pardu zajimavé :)

2 Ron!e Ron!e | E-mail | Web | 17. července 2009 v 19:30 | Reagovat

Jacoba Blacka nemám ráda... teda až v rozbřesku xD No ale tato povídka se mi líbí!! :D Jsem ráda, že si Jake našel někoho a nechá Bellu hezky Edwardovi :)
Jinak na FF Tajemství krve se musim mrknout!! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama