Tajemství krve - kapitola 2.

27. května 2009 v 17:05 | Sarah |  Tajemství krve
Kapitola 2. - Nový začátek
Byla dopisem naprosto omráčená. Doufala, že je tohle jen pouhý sen. Její rod přeci nemohl být prokletý. Přeci by se pak prokletí objevilo nebo nějak jinak o sobě dalo vědět. Náhle ji něco napadlo, ale okamžitě tuto variantu zavrhla. Napadlo ji, že se prokletí objevilo jen u některé linie jejich rodu.
Bylo by to i docela radikální vysvětlení proč ona nerada chodila na denní světlo a raději trávila čas buď ve svém pokoji, kde měla vždy zatažené závěsy a, nebo na místech kde panovalo buď přítmí, nebo úplná tma.
Pomalým krokem vyšla z knihovny. Zamířila do svého pokoje, dopis stále držíc v ruce. Prošla, několika chodbami načež vstoupila do svého pokoje.
Zdál se jí stejně jako vždy velice blízký, ale zároveň i vzdálený. Jako místo kde ji všechny stěny dusí. Stejně jako celé sídlo jejího rodu.
Vždy četla knihy. Ponejvíce o stvořeních temna. O démonech, upírech a mnoha jiných. Někdy si přála být jako ta stvoření. Nespoutaná pravidly, svobodná. Moci vybrat si partnera podle své vůle. Partnera, který by ji miloval. Věčnou, nehynoucí láskou.

Teď se jí mohlo splnit to, o čem nejvíce snila. Potichu za sebou zavřela dveře a z menší skříňky, kterou měla, vytáhla černý batůžek.
Otevřela další skříň. Z té vyndala černý plášť a oblečení v tmavě hnědé, zelené a černé. To poté naskládala do batůžku a pečlivě do něj uložila i dopis, u kterého si všimla, že ještě pokračuje. Pomalu sáhla pod postel, ze které vytáhla, pro všechny případy kdyby něco potřebovala váček s penězi a meč, který se ke špici zužoval s modrou pochvou, na které se skvěl erb rodu de Morlay se kterým uměla zacházet. Poté sedla ke svému psacímu stolu a ze zásuvky vyndala papír a inkoust s husím brkem. Na něj poté obratně napsala slova na rozloučenou.
Se svými rodiči se v poslední době hádala, ale považovala za spravedlivé, když budou vědět, že jejich dcera se svého rodu a jména zřekla.
Proto do dopisu napsala:

"Milovaní rodiče,
Pokud čtete tento dopis, zajisté už víte, že jsem odešla pryč. Tímto dopisem se zříkám svého rodu a jména. Prosím nehledejte mne a vězte, že jsem šťastná a vždy Vás budu i nadále milovat s láskou, která náleží rodičům, kterým jde o blaho dcery a zachování dobrého jména."


Charlotte de Morlay, dcera bez rodu

Jakmile dopsala poslední slovo, složila dopis a dala ho do připravené obálky. Tu zakapala voskem a štemplem dílo dodělala. Na obálce se nyní nacházel symbol rodu.
Poté vstala a k boku si připásala meč. Byl skvěle vyvážený, takže se nebála, že by někdo odhalil, že má sebou zbraň.

Nasadila plášť a na záda dala batoh. Váček s penězi upevnila na malý a těžko postřehnutelný kousek provázku, jenž, si poté přivázala k předloktí.
Nakonec pomalu otevřela dveře a vyšla z pokoje. Opatrně sešla po schodech z tmavě hnědého dřeva a poté prošla chodbou ke dveřím. Ke dveřím, kterými projde ne jako Charlotte de Morlay, ale jako Charlotte. Dívka bez rodu.
Dotkla se rukou mandla, ale nakonec pevně stiskla a dveře se, otevřeli. Vydala se do nového života.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tara Tara | Web | 29. května 2009 v 9:33 | Reagovat

Noo nevím co říci, ale zatím ta holka vypadá mile a zatím ne jako mary sue

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama