Tajemství krve - kapitola 3.

27. května 2009 v 17:06 | Sarah |  Tajemství krve
Kapitola 3. - Proměna
Pomalu kráčela ulicemi Dublinu. Večer se pomalu blížil k novému dni a ona hledala místo, kde by noc mohla přečkat. Nakonec narazila na staré, opuštěné skladiště, které nemělo okna a slunce tam tedy nemohlo proniknout.
Ztěžka otevřela ztrouchnivělé a pomalu se rozpadající dveře. Vešla dovnitř a rozhlédla se. Skladiště bylo malé a od pohledu poznala, že i přes svou malinkost má několik místností. Okamžitě se zde rozhodla zabydlet. Jen musela počkat na vhodnější dobu.
Zavřela za sebou a pomalu procházela jednotlivé místnosti. Celkem jich zde bylo sedm. To jí bohatě stačilo. Raději méně než více.
Přešla k jedné stěně a než se svezla, na zem sundala ze zad batůžek. Z něj poté vyndala dopis a otočila ho na druhou stranu. Bylo tam napsáno:

"Ty, jenž jsi objevil tento dopis, objevíš také své upíří schopnosti. Budeš mít zvýšené smysly. Sluch, zrak, čich a chuť. Lidé nás vždy obdivovali pro naši moc a slávu rodu. Nevěděli o nás však vůbec nic. Proměna všech, kteří se kdy upíry stali, byla bolestivá. Více Ti však nepovím a na další schopnosti, které se u našeho rodu objevili, budeš muset přijít sám."

Podpis nebo znak na této straně, chyběli. Dopis jí o chvilku později vypadl z ruky a jejího těla se zmocnili křeče. Bylo to jako kdyby jí zevnitř něco studilo vnitřnosti a na jazyku cítila kovovou pachuť krve. Snažila se nekřičet, ale marně. V hrudi a od srdce se jí šířil pocit nevýslovné zimnice.
Necítila nic, když se chlad rozšířil do celého jejího těla. Křeče neustávali. Spíše se zhoršovali, až se nakonec převalovala ze strany na stranu a bolestivě narážela do stěny.

Proti této bolesti byla zcela bezbranná a jen se snažila přetrpět ji až do chvíle, kdy skončí.
Její tělo se takto zmítalo celou noc. Celou noc prožila v křečích a křiku. V potocích slz bolesti. Jakmile se ráno probudila, nebyla si ničím jistá.
Cítila se skvěle.
Ale na druhou stranu se jí zmocnil pocit osamělosti a strachu.
Osamělosti, protože věděla, že už nikdy nepůjde mezi lidi. Bude žít tady a vycházet jen když bude potřebovat to nejnutnější a to za, večerů.
Pomalu zvedla ruku a prohlédla si ji. Neviděla žádné změny. Nehty se jí jen zdály delší než obvykle. Okamžitě pochopila. První změna. Cítila více vůní a slyšela i drobné myšky.
Zarazila se, ale jakmile uslyšela své srdce být. Nevěřila, že jí srdce buší v hrudi. Knihy, které četla, zmiňovali, že upíři nemají srdce a necítí vůbec nic. Ale ona cítila a srdce jí bušilo. (Pozn. Aut. Srdce by neměla, pokud by ji nějaký upír pokousal. Jelikož je, ale její rod prokletý srdce jí zůstalo.)
Byla tím dokonale vykolejená a překvapená.
Jinak doufala, že se nezměnila.
Věděla, ale že toto není ta jediná změna, která ji potkala. Opatrně vstala a vydala se ke dveřím. Otevřela a okamžitě ucukla. Rychle zavřela a podívala se na svou pravou ruku. Byla na ní zřetelně vidět spálenina.
Spálenina od slunce. "Už nikdy nebudu moci na denní světlo," pomyslela si trpce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tara Tara | Web | 29. května 2009 v 9:35 | Reagovat

mno kapitola by mohla být delší, ale jinak je to dobrý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama