Červenec 2009

Jen pár slov útěšných

26. července 2009 v 15:45 | Sarah |  Povídky- jednorázové
Jen pár slov útěšných
Songfic na píseň Nobody´s home od Avril Lavigne.
Ten kdo si bude myslet, že tato skutečně žijící postava je MS ať si mě nepřeje.

Postava: Peroutková Lenka
Doba: Rok 2007 - hrubý odhad


Klikni a po dlouhé době se vylíhne

20. července 2009 v 20:27 | Sarah |  Návrat do klanu

odkaz k nakrmení mého zvířátka, jmenuje se podle Ariany Shan z povídky Návrat do klanu

Itachiho příběh

10. července 2009 v 11:41 | Anči |  Videa

Tak tohle mě dostalo je to fakt prdel

Ninja jménem Tabouyou

3. července 2009 v 19:15 | Sarah |  Povídky- jednorázové
Ninja jménem Tabouyou


Postava: Tabouyou Josef


Kunoichin slib

3. července 2009 v 19:14 | Sarah |  Povídky- jednorázové
Kunoichin slib



Postavy: Namikaze Lenka, Třetí Hokage


Pár let štěstí

3. července 2009 v 19:11 | Sarah |  Povídky- jednorázové
Pár let štěstí


Postavy: Hidan a Sakoyou Lucie


Mladá kunoichy stála na větvi rozložitého stromu a sledovala bělovlasého muže s kosou přes rameno v černém plášti s červenými mraky. Jednoho z ninjů třídy S a člena zločinecké organizace Akatsuki. Hidana.
Překvapilo ji, když svou kosu se třemi hroty vymrštil jejím směrem. Stihla jen tak uhnout a nyní sledovala, jak bělovlasý ninja nadává.

Nejlepší chvíle života

2. července 2009 v 18:23 | Sarah |  Povídky- jednorázové
Nejlepší chvíle života


Věnováno Kay. :)
Omlouvám se, Káji za své chování a děkuji za povídku, kterou jsi napsala. Velice mě potěšila a překvapila zároveň. Omlouvám se, pokud k Tobě v této povídce nebude pasovat něco k tvé povaze nebo vzhledu. Doufám, že máš ráda Vaneze. :)


Šarkan- prolog

2. července 2009 v 13:44 | Anči |  Šarkan

Doufám že se Vám tahle povídka bude líbit.
Už píši i pokračování.

Snažila jsem se, aby byla vtipná, tak
snad se mi to povedlo

Prolog

,,Kde to jsem? Je to peklo? Ráj?Obchodní centrum se slevami?" Pomyslel si jeden mladý upír, před chvílí se probral a zvedl ze země. To jediné na co si vzpomínal je, že bojoval o poslední sud piva. Teď se ale probudil na hromadě smradlavého hnoje. Slunce se právě vyhouplo na oblohu. ,,UF to slunce dnes ale pálí" vzdychl si. Zvedl hlavu a pohlédl na tu ohnivou hvězdu na obloze. A v tom okamžiku si uvědomil……… Místo mladého upíra tam na hnoji zbyla hromádka popela. ,,To už je tenhle měsíc pátý upír." Jen tak pro sebe si řekl sedlák, který na hnůj hodil shnilé zbytky něčeho co vypadalo jako jablka.
Na druhé straně vesnice v rozpadajícím se domu teda jestli se tomu dá říkat ještě dům se probudil jeden, upír? Otevřelo se víko od rakve. Sluneční paprsky dopadli na toho muže co se chystal vylézt ven. Měl velmi bledou kůži a na sobě černý kabát. Muž se paprsků lekl a uskočil se skovat do stínu. Doběhl do kouta, oddychl si a svalil se na podlahu. Pohlédl na strop. Ze stropu visel velký dřevěný kříž. ,,Áaaaaaaa" vykřikl muž. Co nejrychleji se zvedl a běžel se skovat jinam. Rychle vběhl do dveří, které byli na opačné straně místnosti. Zabouchl za sebou dveře. ,,Áaaaaaaaa" zase vykřikl. Ocitl se v kostelu. Všude visely kříže. Hbitě vyběhl ven z kostela. ,,Áaaaaaaa" Slunce už bylo celé na obloze. Muž utíkal do hospody, aby se mohl skovat. Vběhl dovnitř a oddychl si. Nikde světlo. Nikde kříže. ,, Ulrichu, Ulrichu, tady, tady jsem" křičela na toho muže nějaká žena s kápí přes obličej. Seděla v rohu u stolu. Muž šel rychlím krokem k ní. Vždy když okolo někoho prošel slyšel posměšky na jeho jméno. Došel až k té ženě. ,,Neříkej mi Ulrichu, přeci víš jak to nesnáším! Už jsem ti asi milionkrát říkal, že mi máš říkat Zabiják Rambo. Taky ti neříkám Latríno!" vyčetl jí. Posadil se vedle ní na židli a žena se obhájila. ,, Ale já se nejmenuji Latrína ale….." ,, Hovnocuc" skočil jí do řeči Zabiják Rambo. ,,Aura" nadechla se ,, Aura dcera Johnnyho z Vietnamu a Berty z velké Číny, nositelka čarodějného pergamenu, nejlepší alchymistka. Nejmoudřejší ze všech moudrých, přemožitelka………." ,, Jo, jo jasně já vím jak se jmenuješ" přerušil jí Zabiják Rambo. ,, Co si přejete?" zeptal se těch dvou hospodský. ,, Jako obvykle." Odpověděla Aura. ,,Co ti je Zabijáku Rambo? Čumíš jako bacil do lékárny." Zeptala se Aura mile. ,,Ale dneska jsem málem umřel. Svítilo na mě sluneční světlo. Pak ty kříže, kostel…" ,, Ježíš zase?" Udivila se Aura a vrazila Zabijákovi Rambo pohlavek až z té rány narazil hlavou do stolu. , Myslela jsem. Že jsi na ty blbosti už velký. Vždyť ty nejsi upír. Nikdy jsi nebyl. To se ti jen zase zdál nějaký sen." ,, Ne to není pravda já jsem upír" křikl Zabiják Rambo a v očích se mu objevily slzy. Pak se zamyslel. ,, Teda nejsem upír. Teď mi to došlo. Ale hlavou se mi honí spoustu otázek. Proč jsem se ráno probudil v rakvi? Kde se vzal u mého domu kostel? A proč mi pod nos strkáš tu cibuli?" Aura se trapně pousmála a odpověděla na jeho poslední otázku. ,,Zlozvyk."

Tisíce nočních křídel

1. července 2009 v 19:40 | Sarah |  Povídky- jednorázové
Tisíce nočních křídel


"Pro osobu, která je skvělá, už jen tím, že prostě je. Pro osobu, která je skvělá prasestřenka a úžasná kamarádka, která umí se vším poradit a ze všeho si dělá srandu.
Pro Anči. "
Svolení, že mě můžeš, popřípadě zabít máš
Rating: 13 - výhradně kvůli tobě Anči
Pairing: Uchiha Itachi/Takuyo Anna - omlouvám se, že ti měním příjmení, ale to tvoje tam dát hold nemůžu