Ztracená láska - kapitola 1.

28. srpna 2009 v 16:31 | Sarah |  Ztracená láska
Kapitola 1. - Úkol

Uběhlo patnáct dlouhých let. Pro Drizzta bylo těchto patnáct let bolestivých, ale zároveň nejlepších jaké si mohl přát. Pro Catherine byli ale mnohem rozhodující než pro něj. Začala pomáhat Lady Alustriel jako velvyslanec a posel. Jednoho dne byla poslána do Mitrilové síně, aby vyřídila důležité poselství králi trpaslíků Bruenorovi. Jenže nevěděla s kým se v Mitrilové síni setká. Dolehli k ní sice zprávy o nějakém Drizztovi Do´Urdenovi, ale myslela si, že to jsou jen klepy. Že není temný elf jako ona. Catherine měla ve Stříbroluní stejně vysokou autoritu jako Alustriel, jenže byla rozhodnuta nežít na povrchu v pohodlí. Jako hraničářka hodně cestovala vždy s bezpečně skrytým obličejem. Když se nabídla, že doručí, toto poselství velmi dobře si byla vědoma toho, že trpaslíci ji zabijí, pokud zjistí její původ.

Ten večer před tím než měla, druhý den ráno vyrazit seděla ve svém pokoji, pozorujíce své zbraně v zelených pochvách, jež na povrchu měli vyryt symbol drowského rodu Baenre. Pavouka s osmi nohami a korunou na hlavě. Sice se svého rodu vzdala, ale předtím než to udělala, tajně si vzala dva scimitary ze zbrojnice rodu Baenre, přičemž se utkala se svým starším bratrem Dantragem, kterého v souboji málem připravila o život. Povzdychla si, stále nemohla uvěřit tomu, že žije na povrchu sice s předsudky lidí ke svému lidu, ale je svobodná, svobodná od vlády pavoučí královny a rodu Baenre.
Nemohla spát, takže seděla a přemýšlela o tom, co se stane. Jestli ji trpaslíci přijmou nebo zabijí kvůli jejímu původu. Byla vzhůru celou noc, a jakmile se na obzoru objevily první známky svítání, věděla, že je čas vyrazit. Přes modré triko se stejně modrými kalhotami si vzala brnění, jež působilo jako část kůže. Bylo lehké a snadno se v něm pohybovalo. Jen svůj oblek doplnila šedým pláštěm s kapucí, kterou si nasadila, aby skryla své drowské rysy. Scimitary v zelených pochvách si připnula k pasu. S kápí bezpečně nasazenou na hlavě už předem opustila pokoj míříc ke stájím.
Ve stájích si chvilku zvykala na přítmí a vydala se pro svého koně. Krásného hnědého hřebce s černou hřívou. Když k němu přistoupila, všimla si, že je osedlaný. Usmála se.
"Alustriel věděla, že pojedu dřív." Byla za to vládkyni Stříbroluní vděčná. Vyvedla ze stáje svého hřebce a nasedla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tara Tara | Web | 30. srpna 2009 v 17:38 | Reagovat

Mno prvbí kapitola.. zajimavá.. i když určitě míň než další kapitoly :)

2 Jasmín Jasmín | Web | 20. září 2009 v 8:34 | Reagovat

krásný příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama