Ztracená láska - kapitola 6

31. srpna 2009 v 21:01 | Sarah |  Ztracená láska
Kapitola 6. - Že by láska??????

Drizzt i Catherine byly hodně spolu. Oba od toho druhého poznávaly mnoho, co dosud nevěděl ten druhý. Vyrážely na hraničářské toulky a mnohdy se nevrátily dříve než za tři dny. Drizzt začal s Catherine pociťovat něco, co nikdy nepoznal. Věděl co to je. Jen nevěděl jak jí to dát najevo a zda ona k němu cítí to samé.
Jednoho dne se potulovaly u vesnice, která byla od Mitrilové síně vzdálená pět dnů cesty. Nevešly dovnitř. Věděly, že by se jich lidé bály a útočily by na ně.
To nechtěly.
Catherine seděla na větvi rozložitého stromu a sledovala Drizzta, který zkoumal stopy na zemi. Zvířecí stopy a zjevně si nemohl vzpomenout co je to za zvíře.
"Skunk," napověděla mu, když bezmocně pohodil rameny.
"Díky, Cat," odvětil a usmál se.

Úsměv opětovala a seskočila k němu na zem. Chtěl jí chytit, ale jak padala tak ho jejich společná váha porazila a přistály na zemi.
Catherine na něm a on pod ní. Oba se dívaly tomu druhému do očí. Nepřiznaly by to ani jeden, ale věděly, že se mezi nimi rodí pouto, které jen tak někdo nepřetrhne.
Nebylo to jen pouhé přátelství. Bylo to něco, za co by oba daly svůj život.
Byla to láska, která je spojovala. Zamilovaly se do sebe.
Chtěla něco říct, ale nestihla to. Přetočil ji pod sebe a políbil dřív, než mohla jakkoliv zareagovat. Polibek opětovala. Poté, se malinko odtáhl, aby nabraly oba dech a Catherine si malinko navlhčila rty, které si dotyk jejího společníka zapamatovaly velice dobře. A chtěly by je ochutnat znovu.
Oba dva se najednou rychle zvedli a vyskočily na větev rozložitého stromu. Právě včas. Do místa kde ležely, se zabodlo několik šípů.
"Měli bychom zmizet," řekl polohlasem Drizzt.
Catherine jen přikývla a zachmuřila se. Oba sebou měli jen své scimitary a věděly, že jejich protivníci mohou být vyzbrojeni více, ale o tom pochybovaly.
Jedno věděli. Musí se okamžitě vydat do Mitrilové síně jinak mohou zemřít, jenže to nepředpokládaly.
"Kryj mně," řekla Catherine polohlasně a seskočila na zem s vytaženými scimitary. Drizzt udělal to samé a také vytáhl scimitary.

Než mohli, ale něco podniknout vyšlo na mýtinu několik mužů, kteří oba drowy obezřetně sledovaly.
"Co uděláme?," zeptala se Catherine obezřetně Drizzta drowským jazykem zatímco je obkličovaly.
"Přemýšlím," odvětil. Taktéž drowštinou.
Muži náhle bez varování zvedli zbraně připraveni Catherine i Drizzta prošpikovat skrz naskrz šípy. Několik z nich mělo i meče a dýky, které je, ale nenapadlo vytáhnout.
Vystřelily, jenže Catherine i Drizzt se pohybovaly v naprosté souhře. Odrazily letící šípy a otočily se. Okamžitě se vydali během pryč. Netoužily po boji. Proto se odlišovaly od svého lidu, který zabíjel pro zábavu a pro krutost kterou způsoboval nepřátelům z jiných národů.
Cesta jim na tohle místo zabrala pět dnů s přestávkami.
Věděly, že je možná lidé dostihnou a oni se už nemusí vrátit do Mitrilové síně.
Běžely, jak mohli nejrychleji. Nechtěly vůbec bojovat. Ani o boj nestály.
Cesta sem jim zabrala pět dnů, ale jak rychle se mohou vrátit bez přestávek?
Oba horečně uvažovaly. Nenapadala je jediná možnost jak si ukrátit cestu.
Cat však hlavou probleskla jedna myšlenka. Mohli se vydat ne do Mitrilové síně, ale do Stříbroluní, kde by byly v bezpečí.
Podívala se na Drizzta a pochopila, že uvažuje přesně nad tím samým nápadem co ona.
Opětoval jí pohled a zavrtěl odmítavě hlavou. Pochopila. Nechtěl do Stříbroluní o nic víc než ona.
Stále pokračovaly v běhu a po dvou hodinách usoudily, že si musí odpočinout.
Doufaly, že pronásledovatele zmátly. Často se od sebe oddělily a běžely jinudy, aby zanechaly falešné stopy.
Nacházely se poblíž konce lesa. Rozhodly se, že vyjdou a teprve pak si odpočinou.
Odpočinuly si dost na to, aby nabraly síly k další cestě.
Jenže po třech hodinách uslyšely štěkot psů a musely pokračovat v namáhavém běhu do Mitrilové síně.
Už pro ně nemělo cenu zanechávat klamné stopy. Běžely bok po boku, zatímco štěkot psů jim zněl stále v patách.
Ani jeden nezpomalil, přestože byly velice vyčerpaný. Nakonec si musely znovu odpočinout, aby zjistily, že jejich pronásledovatelé jsou zatím nadále v nedohlednu.
Odpočinuly si teď, ale jen pár minut a okamžitě pokračovaly.
Do síně nakonec dorazily za tři dny, ale jejich pronásledovatelé ne. Vzdaly pátrání po nich obou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tara Tara | Web | 1. září 2009 v 17:52 | Reagovat

uf uf fu.. sou dobrý že tam "doletěli" takr ychle.. a štěstí že je nechytli :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama