Ztracená láska - Kapitola 8

6. září 2009 v 15:30 | Sarah |  Ztracená láska
Kapitola 8. - Zacelená srdce

Slyšel její vzlyky a cítil slzy, které mu smáčely tuniku i rukávy. Nevadilo mu to. Musel ji hlavně uklidnit. Hladil ji po vlasech a šeptal jí, že se mu nakonec nic nestalo a, že to nevadí.
Uvědomovala si, že to déle nezvládne. Než mohl, něco udělat vysmekla se z jeho objetí a utekla pryč. Místností se nesl už jen výkřik jejího jména - který ona neslyšela - plný bolesti a smutku.
"Catherine," zašeptal poté a sesunul se na podlahu.
Chtěl jít za ní a říct jí, že ji stále miluje, ale nemohl. Musela se s tím vyrovnat. V místnosti ho k večeru takto našli dva trpaslíci. Otupělého a skoro zlomeného. Zlomeného láskou. Viděli, že mu krvácí rameno a odvedli ho. Pochybovaly, že jindy odvážný a nezdolný hraničář je schopný něco podniknout ba i někam dojít v tomto stavu.

Catherine byla ve svém pokoji. Po celu dobu. Přála si zemřít za to, co udělala. Málem zabila někoho, ke komu cítila lásku a to jen nešťastnou náhodou. Nevycházela vůbec ven. Nechtěla ho vidět a slyšet, že se nic nestalo a byla to jen náhoda.
Dny pomalu plynuly. Drizzt se ze svého zranění zotavil a nikomu neřekl, jak k němu přišel.
Catherine na druhou stranu byla pořád ve svém pokoji.
Drizzt to jednoho dne nevydržel a šel za ní do pokoje. Trpaslíci se za ním zvědavě otáčeli a pozorovaly ho. Všichni věděli, že už několik dnů drowka neopustila svůj pokoj a hraničář se choval mnohem obezřetněji.
Tušili, že se mezi nimi něco stalo, ale nikdo se neptal. Nestáli o problémy a to ani Drizztovi přátelé. Všimli si, že jejich přítel se více uzavřel do sebe a z oka mu zmizela obvyklá jiskra. Jiskra štěstí, veselý, čiré lásky a pobláznění.
Chtěli mu pomoct, jenže nevěděli, do koho se zamiloval jak, poznaly. Choval se tajemně, usmíval se a myšlenky mu často zalétávali k osobě, do které se zamiloval. Poznali to, ale i přesto se na nic neptali.
Jen jim v hlavách vrtalo, kdo je ona žena, která upoutala jejich přítele a získala si jeho srdce.
Drizzt tiše otevřel dveře do Catherinina pokoje. Ležela na posteli a otupěle zírala do stropu.
"Catherine," pronesl tiše a zřetelně její jméno.
Zvedla hlavu a podívala se ke dveřím. Jinak se ale nepohnula.
"Omlouvám se za to, co se stalo. Můžeš mi odpustit mojí neopatrnost?," zeptal se tiše a popošel blíže k posteli.
"Ty pitomče, proč bych Ti měla odpouštět. Ty by, jsi měl odpustit mě. To já jsem tě mohla zabít!"
Zvedl ruce na znamení omluvy. "Nestalo se nic vážného. Příště si musíme dát větší pozor."
"Příště?! Ty jsi vážně střelený," řekla a nechápavě nad ním zakroutila hlavou.
"Proto mě miluješ jako já tebe nebo snad ne?," odvětil.
Vstala a přešla k němu. "Pitomečku pitomej, to víš, že tě miluju a za nic na světě bych tě neopustila," řekla nakonec.
Jemně se usmál a přešel, k ní blíž načež ji políbil. Opětovala polibek.
Když se odtáhl, jemně se pousmála. Tolik jí chyběl. Stejně jako ona jemu.
"Nepůjdeme do síní?," zeptal se jemně.
Usmála se. "Můžeme," odvětila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tara Tara | Web | 6. září 2009 v 17:44 | Reagovat

Chtěli mu pomoct, jenže nevěděli, do koho se zamiloval jak, poznaly.
Tuto větu malinko nechápu.. nějak mi nedává smysl...
a inka... zajimavá.. ale stejně něco mi tam chybí.. nevim co xD

2 Nakira Nakira | Web | 7. září 2009 v 19:19 | Reagovat

Zajímavý příběh. Už se těším na další :-)

3 Sarah Sarah | 9. září 2009 v 14:57 | Reagovat

omlouvám se Taři a Nakiro, ale další kapitolu dostanete až v říjnu, mám v poslední době napilno a nestíhám se blogu věnovat. Ještě jednou se omlouvám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama